Básničky o lásce
chci být ve tvém snění,
ruce dám do tvých dlaní,
jsi má věčná paní,
co hladí mé srdce,
razí mi pečeť.
Jsi řeka, co proudí mi v těle,
děkuju vřele, cítím se skvěle.
Myslím to vážně,
ve jménu vášně...
Vidím Tvá ústa,
Slyším Tvá slova,
Cítím Tvé ruce,
Znám Tvé dotyky,
Znám okamžiky,
Znám všechny otázky,
Znám Tě krásně celou, znám Tvůj rub i líc
Nevím ale, kdo bude Tě mít rád víc
Lásku svoji chci Ti dát
Být s Tebou a vždy se smát
Nechám si o Tobě něco zdát
Protože Tebe se nechci vzdát
...............................................................................
Miluju, když se na mě díváš,
Miluju, když mě něžně líbáš.
Miluju, když mě tajně hlídáš,
Miluju, když mě ráda vídáš.
Miluju, když mě celé tělo hladíš,
Miluju, když mě v létě ledem chladíš.
Miluju, když mě pevně objímáš,
Miluju, když se na mě podíváš.
Miluju Tvé tajné pohyby,
Miluju Tvé malé pochyby.
Miluju Tě takovou, jaká jsi,
Ale proč teď tu se mnou nejsi ?
Vstala a chtěla jít,
nebavilo ji už na světě být.
Slzy pálily ji moc,
plakala dlouho, celou noc.
Chtěla být jen s ním,
líbat jeho tváře,
srdce neosvítila jí záře.
Vzpomíná na časy, kdy spolu byli,
lásku mezi sebou si zaslíbili.
To ona, zkřížila jí plány,
nikdy už nebude nežné milování.
Milovala ho moc,
víc než sebe,
víc než oblohu,
víc než jasně modré nebe.
Už nemohla, byl konec všeho,
neprobudí se už nikdy vedle něho.
Stála tam na mostu,
dívala se dolů,
už chtěla skoncovat
s představou: spolu!
Houkání sanitek, pištění kol,
nikdo nevyléčil její světabol
........................................................
Jsi má něžná jistota,
pro kterou ráno vstávám,
jsi má hříšná myšlenka,
se kterou si v duchu hrávám.
Jsi jako hudba,
kterou si v duchu broukám,
vidím Tě ve všem,
na co s radostí se koukám.
Už jsi pro mě droga,
každý den Tě musím mít,
potřebuji Tvoji touhu,něhu,
abych mohla šťastná být!
......................................................
Způsobil si, že slzy v očích se mi lesknou,
že krása okamžiku mnou prostoupila,
děláš každou minutu hezkou,
Tvá láska mne naplnila.
Jsi jako duha, když déšť se sluncem se mísí,
jsi polibek, co spící princeznu vzkřísí,
jsi slza, kterou teď v oku mám,
jen abych Tě neztratila, navždy už se pláče vzdám!
......................................................
Láska je sladká, je k smíchu,
ke spáchání nevinného hříchu,
také k slzám dovést může,
kdo je jí polapen kvete, jako růže.
Kdo ji nepoznal, cítí se sám,
nenaučí se nevinným hrám.
Ona je silná a umí se prát,
kdo ji pozná, má ji vážně brát.
Pomůže Ti v nejhorších chvílích
a dokáže nevést na cestu ke správnému cíli.
Může být všude a Ty ji přesto nevidíš,
dyž ji má druhý, tak mu ji závidíš.
Někdy Tě potká zůstaneš ní,
pocit štěstí Tě nemine.
Někdy Tě potká a jde dál,
přesto má moc, jak sám král!
.....................................................
Miluji být s tebou,
miluji tvoje dotyky.
Miluji,když se na mne rty tvé smějou,
miluji to jako ty.
Miluji ty chvíle, které mě hřejou,
když myslím na tebe,
tají se mi dech.
Když tě mám u sebe,
běhá mi mráz po zádech.
Znáš to moc dobře.
Já jsem tvá jediná,
ale i ty jsi můj jediný.
Milujeme se spolu,
s pocitem bez viny.
Jednou přijdeš za mnou a říkáš,
že moje děti budou i tvoje.
A víš, že já vím,
že pravda v tom je.
