Rozhovory s tvůrci filmu Chyťte doktora
Michal Goldberg je nadějným gynekologem, žije se svou ženou a má malé dítě. Jednoho dne se ovšem probudí, vyrazí do práce a jako první narazí na svou milenku, která je těhotná. Zatímco jí chce poslat rovnou na sál, ona zavolá jeho ženě a Michalův závod s časem může začít. Do toho všeho totiž ještě musí stihnout zápas v rugby a televizní pořad o výhodách a nevýchodách monogamních vztahů. Ve filmu sledujeme celkem tři varianty tohoto dny, kdy v té první se Michal vrací k ženě, v té druhé zůstává u milenky a v té třetí neudělá ani jedno ani druhé…
ROZHOVOR S MICHALEM MALÁTNÝM:
Jak byste popsal své dosavadní herecké zkušenosti?
Tak vystudoval jsem činohru na DAMU, pak jsem hrál v libereckém Divadle F.X.Šaldy, ve Východočeském divadle v Pardudubicích, v Praze jsem působil v Divadle Labyrint loutkovém Minoru. Ve filmu jsem nehrál vůbec, pár štěků jsem si zahrál v televizi, ale dá se říci, že před tímto filmem jsem byl, co se týče práce před kamerou panic. O to víc mne potěšila tato nabídka - nikdy jsem totiž nikam neposílal nabídky, nechodil na konkurzy, prostě sem se nikam necpal.
Pro zavedeného muzikanta tedy riskantní krok. Jak dlouho jste se rozhodoval, než jste roli přijal?
Rozhodování o tom, zda roli přijmu mi trvalo přesně tak dlouho jako mi trvalo přečtení scénáře, takže ani ne moc dlouho. Protože se mi ten text líbil - do vždy nejlépe poznám podle toho, že když se blíží konec, tak je mi to líto a dočtení oddaluji pod různými záminkami. Už jsou to čtyři roky, co jsem četl poprvé text scénáře a už tehdy jsem se rozhodl, že do toho půjdu, i kdyby to bylo zadarmo a i kdyby se na realizaci čekalo, což se nakonec také čekalo.
Ve filmu hrajete gynekologa. Musel jste projít nějakou speciální průpravou?
Ne, v první verzi scénáře jsem nebyl gynekolog, byl jsem obvodní lékař a přišlo mi to tak i lepší, nicméně nakonec to režisér Martin Dolenský pod vlivem různých okolností přepsal, ale žádnou speciální přípravu jsem před natáčením neabsolvoval, protože to nebylo potřeba.
Kdyby se ona ošemetná situace, do které se ve filmu Chyťte doktora dostane Váš hrdina stala vám, kterou ze scénářem nabízených variant byste zvolil?
To je těžký……….Já bych volil tu třetí variantu, kdy je se všema těma třema ženskejma ve společný rodině, ta mě láká.
Má něco společného muzikantská a herecká profese? Mohl jste něco z muzikantské průpravy využít při natáčení?
Samozřejmě. Pracujete se slovem, s hlasem, jste na pódiu nebo na jevišti a hovoříte k lidem. V tý muzice je to jednodušší, protože k těm lidem mluvím sám za sebe - svými slovy, které jsem si sám složil. Ta písnička má většinou tři minuty, takže je to tam jaksi zkomprimovaný, na to sdělení máte omezený čas, což mi třeba oproti divadlu nebo nedejbože fimu přijde lepší, tam jste závislí na spoustě lidí a celej ten proces je zdlouhavej - v muzice je to fofr. Je to hned.
Podílel jst se také na muzice k filmu?
Ve filmu Chyťte doktora zazní čtyři písničky z našeho nového alba Chinaski 07 a pak je tam scénická hudba, kterou jsem napsal s pianistou Karlem Heřmanem, to jsou jenom melodické motivy bez zpěvu, je to tam zhruba půl na půl - písničky Chinaski a komponovaná muzika. Pod tou jsme s Karlem podepsání pod jménem, které užíváme při společných projektech - Herman und Neumann.
A jak se vám spolupracovalo s ostatními herci?
Tak spolupracovalo se mi dobře, ale musím říci, že co mne nejvíc těší na muzice a na tom ježdění po koncertech, je setkávání s lidma. A to mne bavilo i na tom filmování. Prostě strávit ten pracovní čas s paní Janžurovou, s Vláďou Javorským, potkat se s panem Landovským anebo spolupráce s Táňou, to prostě bylo na tom natáčení to nejlepší a to jsem si užíval. To setkání s lidmi je pro mně ten zásadní a hlavní přínos.
ROZHOVOR S TATIANOU VILHELMOVOU
ak dlouho to trvalo od momentu, kdy jste se poprvé setkala s projektem Chyťte doktora, k jeho realizaci?
Celé to trvalo asi tak rok, s tím, že se to jednou celé odložilo, už jsem se s tou rolí trochu loučila. Pak mi zavolali, že se sehnaly peníze, že se bude točit, ještě dalšího čtvrtroku pak trvaly přípravy, pak se zkoušelo a pak to bylo za měsíc natočené.
Ve filmu hrajete dvouroli, to asi byla i pro vás nová herecká zkušenost? Jak jste se s tímto úkolem vyrovnala?
Já si myslím, že se z toho stane taková trochu schizofrenie, což je ovšem na tom nejzábavnější, pořád se převlékáte z jedné role do druhé. Měla jsem dablérku, což byla Kristýna Nováková, pak už si Vás všichni pletou, kdzž stojí Kristýna zády, tak si všichni myslí, že jsem to já a naopak. Ke konci už se to dostávalo do opravdu absurdních rozměrů. Pak jsem viděla kousky filmu - scény, které se točily tak, že já mluvím do prázdna, pak si zase do prázdna odpovídám a nakonec zjistíte, že ta technika je tak úžasná, že výsledkem toho procesu je, že si dvě Táni PŘIRIZENĚ povídají. Dospěla jsem znovu k zjištění, že film je nádhernej a znovu jsem se do něj zamilovala.
Jak se vám spolupracovalo s filmovým elévem Michalem Malátným?
Já si myslím, že ze začátku jsme se tak jako oťukávali. Michal je navíc introvert a je trochu těžký přijít na to, co si myslí. Zaleze si někam s kytarou, brnká si, ale když pak vyleze na plac, zjistíte, že je plně soustředěný na svůj výkon. A je to úžasný okouzlující muž, takže postupem času se stal idolem celé ženské části filmového štábu a tak jsem se také snažila ho svým hereckým umem zaujmout. Snad se mi to podařilo, protože po tom natáčení jej považuji za svého kamaráda a snad on považuje mne za svoji kamarádku.
V čem bylo natáčení filmu Chyťte doktora odlišné od jiných natáčení?
To natáčení se lišilo v tom, že se sešla opravdu dobrá parta lidí, kterou dal samozřejmě dohromady hlavně režisér. Moc jsem na začátku nevěřila, že režisér je schopen se obklopit takovouhle harmonickou partou, ale nakonec jsem přišla na to, že točím se strašně milým člověkem - myslím tím samozřejmě režiséra Martina Dolenského, což jsem si na začátku nemyslela. Ze začátku jsem ho měla za takovýho komplikovanýho jogína.
Na roli Zuzanky do filmu Chyťte doktora mne oslovil režisér Martin Dolenský, který mne viděl už v nějakých předešlých filmových a televizních rolích a přišel se na mne spolu s producentem podívat na absolventské představení do Divadla Disk. Potom jsme se ještě několikrát sešli na kamerových zkouškách a definitivně se dohodli na spolupráci. Co vás přesvědčilo, abyste roli ve filmu přijala?
Hlavně scénář, který se mi líbil a připadal mi dobře a vtipně napsaný. Taky jsem se těšila na spolupráci s Michalem Malátným, s Táňou Vilhelmovou nebo s panem Javorským.
Čím byla práce na tomto filmu odlišná od jiných?
Já jsem kromě role sestřičky Zuzanky měla ve filmu ještě jeden úkol. Ten spočíval v tom, že v některých scénách, kde se spolu setkají Michalova manželka a milenka, které obě hraje Táňa Vilhelmová, jsem ji vlastně dublovala, to znamená, že jsem buď byla převlečená za manželku nebo milenku a hrála s ní. To byla vlastně moje druhá role, taková skrytá.
A nemrzí vás tedy, že velkou část práce, kterou jste na filmu odvedla, diváci neuvidí?
No, to mne ani nemrzí, já jsem díky tomu zase čerpala zkušenost, kterou jsem předtím neměla - s trikovými scénami. Bylo to velmi náročné po technické stránce, kdy jsme opravdu museli chodit přesně na značky a pamatovat si stejné pohyby a stejná gesta, aby to šlo potom v postprodukci nahradit. To byla pro mne úplně nová herecká zkušenost a úplně odlišná od všech předchozích hereckých úkolů.
Tak na tenhle film mě oslovil přímo pan režisér, já jsem si ten scénář přečetl až poté, co jsem se s ním sešel. Pan režisér Dolenský je takovej seriózní člověk, je to - což jsem se dověděl až později - vegetarián, nepije alkohol, nekouří, a to jsou všechno věci, o které se v poslední době pokouším i já. O to víc mi byl od počátku sympatický a porozuměli jsme si. No, pravda je, že ta role byla pro mě trošku neobvyklá, protože já jsem si doposavad držel tu svoji komickou figuru, nechtěl jsem ji původně ničím narušovat, protože komik, když má být komický, tak by měl být komickej hned, jak ho člověk uvidí, jako třeba Mr.Bean. Ale tentokrát jsem si to trochu pokazil, ale myslím, že v dobrým slov smyslu. Protože jsem se pokusil zahrát v podstatě vážnou roli.
Byl návrat před filmovou kameru pro vás těžký?
Těžký to určitě nebylo, protože mně filmování vždy šlo spíš snáž, než třeba hraní v divadle, protože v divadle musí herec (tak jako třeba já teď ve svým divadle) na to jeviště vlézt a dvě hodiny ty lidi bavit tak, aby řičeli smíchy, při filmování stačí soustředit se na kratší časový úsek a to mi problémy nikdy nedělalo.
Jak se Vám spolupracovalo s filmovým štábem a s vašimi hereckými kolegy?
No tak spolupracovalo se mi s nimi docela dobře, já jsem předtím neznal toho člověka, co tam hrál hlavní roli, to je zpěvák skupiny Chinaski, jestli to říkám dobře. Toho ale zase dobře díky jeho muzice zná můj devatenáctiletý syn, tak ten byl mým téměř výhradním hereckým partnerem a s tím se mi hrálo dobře. Jinak se mi, jak už jsem říkal, velmi dobře spolupracovalo s panem režisérem. On k té práci přistupoval velmi zodpovědně, před natáčením jsme měli spoustu zkoušení - kamerové zkoušky, kostýmní a protože koníčkem mé postavy primáře je šerm, tak i šermířské. Shodou okolností mi pan režisér určil na trénink profesionálního šermíře pana Plcha, syna profesora Plcha, který nás šerm šavlí učil na fakultě.
První skica vznikla někdy v době, kdy jsem byl krátce po škole, ale dalšího rozpracování se dočkala, až když jsem si srovnal, jaké možnosti má absolvent hrané režie v současnosti. Inspirací nejspíš byly přímo statistické údaje, které ostatně ve filmu uvádí sám pan profesor Weiss. Lákají mě nejednoznačné příběhy; i když je tenhle poměrně jednoduchý, přesto nemůžeme dojít k jasnému závěru. Pravda je taková, že dnes je vcelku normální mít milenku (milence), ale nemáme žádnou společenskou normu, která by další vývoj usměrňovala.
Je zápletka zcela smyšlená, nebo jste vycházel z konkrétních situací, například přátelé, osobní zkušenost a podobně?
Každý film v sobě odráží množství inspiračních zdrojů a těžko nakonec rozluštíte, odkud co pochází. Já vím jen o těch mých a nechám si je pro sebe, ale už vůbec netuším, z jakých zkušeností vycházela třeba Tatiana nebo Michal.
Děj komedie se třikrát odvíjí od stejného místa. Nabízí se paralela s německým snímkem Lola běží o život - byl jste jím ovlivněn? Jiné inspirační zdroje?
Lola ovlivnila hlavně to, že jsem se snažil tohle srovnání ve výsledku eliminovat. Bylo mi naprosto jasné, že jakmile něco bude třikrát znovu, každý si na Lolu vzpomene. Jenže třikrát je něco v každé pohádce a manipulace filmovým časem nebyla ani u Loly nic nového, další srovnání můžete hledat například u filmů Donnie Darko, Groundhog Day, Sliding Doors, Before The Rain anebo Rašomón, Soví řeka... jenže zrovna všichni vytáhnou tu nešťastnou Lolu, která je co se týče struktury prachobyčejná počítačová hra. Já už jsem na FAMU natočil jeden kratší film s časoprostorovým uzlem, hrdina filmu se stal členem štábu, který tentýž film natáčí, a dá se čekat, že v podobných distorzích budu pokračovat.
Na tělo není žádná role, i když jsou herci, které jsem si v rolích dokázal představit především proto, že jsem s nimi prostě chtěl pracovat - například Natálie Drabiščáková, která se mi na divadle vždycky zdála skvělá. Většina rolí určitých změn došla po zkouškách a po uzavření obsazení; to je ale naprosto v pořádku, pokud režisér není Hitchcock a ty před kamerou vnímá jako partnery a ne poddané.
V hlavní roli debutuje Michal Malátný. Proč jste si ho vybral?
Doktora Goldberga jsme hledali poměrně dlouho a prošli jsme všechny herce příslušné věkové kategorie. Bylo toho moc, co jsme potřebovali: typ sympatického uličníka, takového věčného kluka, přitom aby byl věrohodný jako lékař, aby se líbil holkám a nebyl to hezoun z reklamy, navíc to měl být někdo známý, aby jednání o financování bylo o co opírat... a nakonec jsme nechtěli skončit s výtkou "zase ty staré známé tváře". Michal tedy rozhodně není stará filmová tvář.
Jak se Vám s ním spolupracovalo?
Od chvíle, kdy jsem se s ním nad scénářem poprvé sešel, jsem si říkal, že mi bude stačit, když bude docela civilně přirozený. Jenže se ukázalo, že Michal je poměrně solidně vybavený a po nějakém týdnu natáčení začal všechny překvapovat. Zodpovědně můžu prohlásit, že tohle nebyla jeho poslední filmová role.
Jak byste jeho roli stručně charakterizoval?
Zůstat sympatický i s tím průserem na krku :)
Co jí Michal Malátný dodal sám?
Například jsme museli změnit jméno hlavního hrdiny. Původně se jmenoval Artur, ale při zkouškách se ukázalo, že Michal prostě nereaguje, když mu někdo řekne cizím jménem. Myslel jsem, že absolvent DAMU tohle zvládne, ale nedalo se nic dělat. Goldberg je prostě Michal jen proto, aby pan Malátný věděl, že ostatní postavy mluví na něj.
Přesně tak. Teď už to můžu říct, šlo nám především o hudbu, ale naprosto jasně řekli ano, ale pouze když Michal dostane hlavní roli. Oháněli se tím, že to vystudoval a že hrál v Liberci Romea nebo co. Michal je klasický product placement.
Do dvojrole jste obsadil v současnosti populární Tatianu Vilhelmovou. Věděl jste, že ji v této roli chcete, od začátku?
Samozřejmě jsme o Tatianě věděli hned od začátku, ale oslovili jsme ji až později, když tuším producenty napadlo zkusit dvouroli. Do té doby jsme jí neměli moc co nabídnout, herečka jejího formátu si může vybírat scénáře i režiséry a taky to dělá. A tady má sarkastickou hříčku, ve scénáři trochu misogynním, debutanta režiséra, o kterém ví jen to, že umí obstojně stát na hlavě, a jako protihráče člověka, který nikdy nehrál před kamerou... Táňo, díky :)
Jste s jejím ztvárněním obou rolí spokojen? Bylo složité ji udržet mezi dvěma postavami?
Manželka Jana nám docela dobře vypadla hned ze zkoušek, u milenky Kláry to byl delší proces. Hlavně proto, že v Janě měla i mužská část kreativních složek dost jasno, zatímco u Kláry jsme se všichni dohadovali, jak taková ženská bydlí, vypadá, co a jak říká... Na natáčení nám už od začátku chodily dvě různé holky, takže to složité bylo hlavně pro tu jednu Táňu uvnitř. Jak kdosi prohlásil, máme v tom dvě super ženský, ale žádnou Vilhelmovou.
Kterou ze dvou rolí podle Vás zahrála lépe?
Janu. Ne, Kláru. Ne, Janu. Kláru. Járu.
Jak byste její role stručně charakterizoval?
Jana je naprosto po právu naštvaná ženská, zatímco Klára je ženská naštvaná naprosto po právu.
Čím je Tatiana Vilhelmová obohatila?
Nepřeju vám potkat se s Táňou, když se po právu hezky žensky naštve. Táňa je fenomenální herečka s obrovským komediálním nábojem a energií a když teď na plátně vidím její dvě naprosto odlišné polohy, tak pořád nechápu, jak to udělala. Máte štěstí, když se s někým takovým v práci potkáte a tak to má být.
Jak se rodilo další herecké obsazení? Ve Vaší komedii se po delší době na plátna vrací Iva Janžurová, Luděk Sobota...
Jediná moje obava spočívala v tom, aby film nepůsobil roztříštěně, protože všichni ti skvěle komediálně vybavení herci jsou každý trochu odjinud. Máte tu jemného Vladimíra Javorského v jedné scéně s Luďkem Sobotou, neherce Karla Janáka proti Ivě Janžurové... a ono to nakonec funguje. Diváky asi nejvíc překvapí naprosto nezvyklá poloha Luďka Soboty, ale nemůžu říct, že by překvapila mě, protože jsem si to takhle vymyslel sám.
Natáčení dvourole je specifické zejména tím, že jedna herečka hraje dvě různé role a to v jednom filmu. Podřizuje se tomu následně všechno ostatní, takže nakonec nebyla schizofrenní Táňa, která s tím od začátku počítala, ale štáb. Ale asi chcete spíš vědět něco o tricích. Postupovali jsme poměrně jednoduchou, ale ve výsledku velmi efektní cestou bez použití náročné techniky, na kterou jsme stejně neměli. Hlavním problémem tak bylo přeličování Táni ve scénách, kde se potkává sama se sebou, kamera se olepila páskou, hodinu a půl se nesměla pohnout a štáb šel ztratit veškerou morálku někam na kafe. Jak jsme to dělali v záběrech, kde jsou dvě Táni a kamera z ruky, to vám neřeknu :)
Bavil jste se i při natáčení? Říká se, že točit komedii je největší drama...
Nevím, jestli se dá něco takového vůbec říct. Natáčení jako výsledek několika let handrkování se o smlouvy a sbírání peněz po korunách rozhodně nemůže být nic zábavného. Chcete dokázat, že něco umíte, a nikdo vám jako debutantovi nedůvěřuje. Všichni by chtěli nejrůznější záruky a všichni hlídají svoje zájmy. Na krku toho máte prostě příliš mnoho. Samotná práce na place, jakkoliv náročná a zvlášť ve stísněných podmínkách, je nakonec úlevou především proto, že konečně děláte, co umíte, ale rozhodně to nebyl mejdan. Jsou místa, u kterých jsme se bavili i při natáčení, ale reakce diváků si dopředu netroufám odhadnout.
Máte za sebou především řadu dokumentárních snímků. Kdy Vás napadlo, že byste rád natočil celovečerní film?
Když jsem se rozhodl dát si přihlášku na FAMU. Dokumentární filmy jsem točil především proto, že hraná tvorba je posledních několik let tam, kde je. Dokumentární je sice jen o malý kousek vedle, ale měl jsem štěstí na pár zajímavých témat a na producenty, kterým se moje práce zamlouvala. Rád budu dokumenty točit i dál, jen doufám, že se podmínky na jejich realizaci budou po létech škrtání až za rozumné hranice zase zlepšovat.
Jaké zkušenosti z předchozích natáčení se Vám při celovečerním debutu hodily? Co Vás naopak během natáčení zaskočilo?
Práce režiséra se natolik prolíná s normálním životem, že se nedá přesně říct, která zkušenost se kde jak hodí a kde se vzala. Rozhodně se třeba hodila pohotovost a rychlost, kterou jsem získal na dokumentech; při ztížených realizačních podmínkách bych si moc nepomohl, kdybych natáčení zastavil a trval na původní představě - často jsem se prostě musel okamžitě přizpůsobit a místo pláče vytěžit, co se dalo. Některé aranže vznikaly přímo na place, nicméně je ve výsledku nerozeznáte od těch důkladně připravených. Ale zároveň se tu projevila i jiná moje vlastnost, jakási lenost. Nerad se hrabu tunami materiálu a naučil jsem se točit efektivně, rozmyslím se, než zapnu kameru a dávám si víc záležet na přesnosti.
Pochopitelně. Od toho jsou producenti na světě a nemůžete se na ně za to zlobit. Krtek taky rozčiluje zahrádkáře, jak pořád reje a zůstávají po něm ty hromádky, které uhlazujete, ale pak se podíváte na ty jeho kalhotky a lopatičku... a máte ho stejně rádi.
Plánujete už další celovečerní film?
Hotové scénáře v tuhle chvíli nemám (nemáte něco po ruce?), ale filmů nosím hodně... Uvědomte si, že Doktor je od počátku přizpůsobený výrobním okolnostem dostupným debutantovi v Čechách a ty jsou takové, že vám rozhodně nominaci do Cannes nevynesou. Považuji za ostudné, že země s tak bohatou filmovou historií je na tom hůř než Rumunsko. Další film bude; záleží jen na podmínkách a ty závisejí na politicích a profesních organizacích jako je APA nebo FITES. V této chvíli je naprosto nerealizovatelná látka například z roku 1866 nebo 1910 a s bídou bychom dali produkčně dohromady například i drama z 50.let. Látek mám hodně a klidně další uvítám, v tuhle chvíli jenom vím, že příští film nejspíš nebude komedie a že už nebudeme točit za tak hraničních okolností, jaké provázely Doktora. Naštěstí na něm tedy nejsou vidět.
