Rozhovory s tvůrci filmu Gympl
Jiří Mádl
Jaké pro vás bylo natáčení s režisérem Tomášem Vorlem, se kterým jste nikdy předtím nepracoval?
Spolupráce byla velmi specifická hlavně ze začátku. Žil jsem v domnění, že Tomáš Vorel je režisér, který mě nikdy nebude chtít obsadit, zpočátku mi připadal také velmi uzavřený. Přestože se to asi říká o každém natáčení, tak nakonec jsme si opravdu sedli. Dal mi strašně moc prostoru, přitom mě dokázal udržet přesně tam, kde chtěl. Vorel měl docela jasnou představu o tom, jak má postava Michala vypadat. Michal je ve filmu takový hajzlík.. Já jsem tvrdil, že nikdo není hajzl bez příčiny, chtěl jsem, aby měl Michal ke svému chování nějaký důvod. Nakonec je těch důvodů ve filmu hned několik, což jsem moc rád.
Přestože mluvíte o postavě Michala jako o hajzlíkovi, je vám něčím blízká?
Je mi velmi blízká v tom, že jsem chodil na osmiletý gympl a měl jsem za první čtyři roky čtyři podmínečné vyloučení. Zklidnil jsem se až v poslední době (smích). Takže to byla taková vzpomínka na dětská léta.
Jedna z hlavních hrdinek řeší svoje problémy sebepoškozováním, setkal jste se s tímto ve skutečnosti? V čem je pro vás tento film reálný?
Myslím, že je reálný v mnoha věcech. Co se týče sebepoškozování, zažil jsem tohle s jednou blízkou osobou, takže mi to evokovalo nějaké vlastní zkušenosti, navíc prostředí gymplu a problémů mi bylo blízké. Točili jsme tři měsíce potom, co jsem maturoval, znal jsem všechno z první ruky. Ve filmu je taky ukázané, jak je škola dneska jiná proti systému předtím. Moje postava má větší kapesné, než mají učitelé plat, profesoři si pak těžko budují nějakou autoritu. Film mísí různé lidské životy, každý je z jiného koutu, což je tedy v Gymplu dost vidět.
Ve filmu hrála spousta neherců, jaká byla spolupráce s nimi?
Stejně jako Tomáš Vorel jr. je neherec a moji další kolegové z tohoto filmu, já jsem taky neherec a nemám za sebou žádné herecké vzdělání. Přestože teď už za sebou mám nějaké zkušenosti, není to tak dávno, kdy jsem takhle vstupoval do filmu já. Snažil jsem se tedy pomoct, ale oni to moc nepotřebovali, protože někteří z nich byli z konzervatoří a Tomáš jr. hrál předtím už ve Skřítkovi, a navíc je syn režiséra.
Jak se díváte na malování graffiti natočené pro film Gympl?
Byl tam například Pavel Nosek, který v minulosti sprejoval a který napsal scénář s Vorlem. Byli tam opravdoví profesionálové, například Pasta Oner, který byl také odborným poradcem na filmu a říkal nám vše podstatné. Takové jádro českých sprejerů, takže nám snad nikdo nemůže vyčíst, že jsme něco v tomhle směru udělali blbě.
Jak byste charakterizoval film Gympl a proč by ho diváci měli podle vás vidět?
Když se mě někdo ptal, co s tím Vorlem točím, nikdy jsem nepoužil slovo komedie. Vždycky jsem říkal, že je to docela zajímavý filmový sociologický výzkum. To, že se člověk zasměje, není pro žánr tak určující. Nemůžu říct, že by to byla čistě komedie. Mladé diváky bych pozval proto, že se jich to týká, já osobně rád chodím na filmy, kde se trochu najdu, dospělé bych pozval proto, aby viděli, jak ta mládež dneska žije.
Matonoha
Jaká je postava třídního učitele, kterého jste ve filmu ztvárnil?
Já bych toho učitele charakterizoval jako v zásadě vzdělaného, humanitně založeného člověka, něčím i „osvíceného“, intelektuálně založeného, ale v životě rozhodně nepraktického. Ten je tak nepraktický, že má manželství rozsypané a ve škole se nedokáže prosadit. Celý ten sbor je vykreslený jako taková parta podivínů.
Vaši filmoví svěřenci malují graffiti a vy je v tom podporujete, jaký máte ke graffiti vztah vy osobně?
Do toho natáčení jsem měl vztah ke graffiti spíš negativní, ne že bych to neuznával, naopak - když je někde nějaké betonové monstrum, které je pokreslené, vypadá to samozřejmě lépe. O tom by měl Gympl taky být - graffiti není jenom si čmárat po zdech, ale je v tom něco víc. Jenže něco jiného je, když se maluje třeba v metru. Nejsem tedy úplný fanoušek jako postava učitele, který hlásá svobodu umění v demokracii, určitě by se mělo ctít osobní vlastnictví. Když graffiti převáží na těch pomyslných vahách, tak mi to vadí jako jakékoliv jiné vandalství.
Jak na vás zapůsobila vydařená scéna malování gaffiti v noční Praze na Letné, která skončí honičkou s policajty?
Bylo to výtečné natáčení, protože ta scéna je natočená s magií, která tam byla i během natáčení. Naplnilo to mou představu toho, co sprejeři dělají, vrchol drzosti a zároveň odvahy… Kam až jít, do čeho se pustit, že to potom uvidí „půl Prahy“. Rozumím tomu dobrodružství a rozumím tomu myšlení, ale ne natolik, abych chodil s graffiťákama po Praze a hledal nějakou skulinku nebo nepočmáranou zeď.
V titulcích filmu jste uveden jako autor hudby, jak konkrétně jste se na filmu v tomhle směru podílel?
Ve filmu je jedna moje písnička a tři motivy, i když ve scénáři to původně nebylo. Na jedné zkoušce Tomáš Vorel chtěl, abych tak trochu zahrál na kytaru, že si bude točit, co při tom dělají studenti. Zahrál jsem píseň, kterou jsem složil někdy v roce 1991. Tomáš ji tam najednou vyžadoval a potom jsme se rozhodli, že nahraju pár hudebních motivů, aby ve filmu byla jakási žánrová hudební pestrost. Tomáš mi říkal, dělej to tak, aby bylo vidět, že ten učitel je z úplně jiného světa. Přestože má svoje žáky rád a snaží se jim porozumět, dělí ho od nich jedna generace.
Na který okamžik při natáčení nejraději vzpomínáte?
Velice rád vzpomínám na natáčení s Jirkou Schmitzerem, to byla velká škola neodpadnut smíchy. Mám tam s ním takové scény, kdy mi hrál tak dvacet třicet centimetrů od obličeje, nemohl jsem se smát při natáčení, tak jsem se potom hrozně chechtal, když jsme si to pouštěli. Myslím si, že Schmitzerova postava nešťastného češtináře je nádhernou jahůdkou na dortu tohoto filmu.
Tomáš Vorel
Ve filmu Gympl hraješ Petra, který studuje gymnázium a kromě malování graffiti ho nic moc nebaví. Našel jsi se v takové roli nějakým způsobem?
Petr je takový melancholik, přes den je tichý a v noci dostává náboj, který zužitkovává při malování graffiti. Běžný svět školy a všech stereotypů je hrozně jednoduchý a člověk nemá potřebu se tam nějak projevovat, protože je stejně jenom jedna kostička ve skládance. V noci ale dostává prostor pro seberealizaci a v tom se mi role Petra líbila.
Zkoušel jsi někdy před vznikem filmu Gympl malovat graffiti?
V mých raných teenagerovských letech jsem se o to pokoušel, chodili jsme s klukama do Bráníka na legální zdi, ale ty výsledky byly tak strašný, že jsem toho zakrátko nechal. Další věc je, že jsem dost nezručný, stálo by mě tedy velké úsilí se to naučit. Jinak můj vztah ke graffiti je takový dvousečný, na jednu stranu dokážu ocenit pěkné umělecké dílo, pokud je na správném místě. Na druhou stranu vidím třeba mou babičku, která věnuje velkou péči svému domu, pak přijde nějaký writer a během patnácti vteřin dokáže všechno zničit, tak to se překousnout nedá. Navíc se strašně vyhýbám všem věcem, které se jen vzdáleně přibližují nějaké ilegalitě.
Jakou průpravou jsi prošel v rámci malování graffiti před natáčením Gymplu?
Začalo to tím, že jsem dostal od produkce krabici sprejů a babička udělala právě na tom svém domě ústupek a ve dvoře domu nás nechala si to zkoušet. Samozřejmě za podmínky, že to pak opravíme. Naučit se malovat graffiti trvá tak dlouho, že jsem nepochytil pořádně ani základy. Samozřejmě jsem se musel naučit, jak držet sprej, jak dělat pohyby rukou atd., to bylo takové základní desatero, ale pětadevadesát procent všech tahů ve filmu je dílem rukou někoho jiného. Paradoxem je, že Jirka Mádl je v tom filmu jako nováček, tak si mohl malovat co chtěl, protože na něj nebyly kladeny žádné nároky.
Ve filmu je spousta obtížných a fyzicky náročných scén, co bylo pro vás během natáčení nejsložitější?
Nejhorší z celého natáčení bylo jednoznačně lezení na komín. Lezli jsme třikrát nebo čtyřikrát nahoru a dolů po kovovém žebříku, kdy foukalo, pršelo a byla opravdu zima. Když jsem po několikáté lezl dolů, nemohl jsem se pořádně udržet, kdybychom nebyli jištění, tak jsem si docela jistý, že bych z toho komína spadl. Byl to opravdu heroický výkon!
Za poslední dva roky jste ztvárnil dvě hlavní role v celovečerním filmu, kam až sahají vaše herecké ambice?
Role ve filmu Skřítek i Gympl mi napsal táta tak trochu na míru, čímž mi to vlastně hodně usnadnil. Beru to především jako životní epizodu, chtěl jsem si herectví zkusit, doufám, že se mi to povedlo podle představ těch, kteří mi dali důvěru. Ve skutečnosti nemám na herectví
Tomáš HanákRok narození, divadlo Sklep, společné dospívání, stejné křestní jméno, stejné křestní jméno synů, únava městem a tragikomický pocit z toho našeho báječného a suprového moderního světa.
Ve filmu hrajete „otce přísňáka“, bylo těžké se do této role stylizovat nebo jste i ve skutečnosti přísným otcem? Samozřejmě myšleno v přijatelné míře…
To není „přísňák“, to je psychický terorista a zasloužil by trest smrti ušmiknutím mozku motorovou pilou v přímém přenosu! Původně, při čtení scénáře, jsem doufal, že alespoň tón hlasu bude trochu přátelský, otcovský, ale kdepak. Chudák dcera, myslím filmová. Mé dvě vlastní dcery snad tak hrůzné zkušenosti nemají, ani malý synek ne. Ovšem několikrát mi nervy samozřejmě ruply a přišly vyvalené bulvy, lety předmětů, letělo i sprosté slovo. Těch nemnoho okamžiků mě pochopitelně bude mrzet do smrti smrťoucí. Ale žádná traumata jsem u svých dětí nezavětřil.
To vaše filmová dcera nevydrží tlak svého otce a okolního světa a problémy řeší sebepoškozováním. Setkal jste se s něčím podobným i v reálném životě?
Ta nešťastnice se opaluje - nikoli ale někde na louce u rybníka, nýbrž zapalovačem. A jistě nejde o ulovení bobříka statečnosti. O takových věcech jsem jen slyšel, díkybohu. A motivy mi zůstávají utajené – spíš než jako výraz vzdoru bych to snad chápal jako projev chorobného pocitu vlastní viny a nutnosti se za ni nějak potrestat. Je to strašné. Naštěstí se naprostá většina mladých poškozuje pouze zdravými prostředky, sportem, případně alkoholem či kouřením.
Co byste vzkázal dospívajícím, kteří takto řeší problémy se svými rodiči? Co byste naopak vzkázal jejich rodičům?
Odejděte z domova. A vezměte to přes ordinaci psychologa. Rodičům to samé.
Film Gympl je také o malování graffiti? Jaký máte ke graffiti přístup? Souhlasíte s mladými, kteří se tomuto věnují?
Většinou to považuji za dost bezohlednou formu seberealizace – až na výjimky, kdy jde o skutečné výtvarné dílo. Ale vyvolených je jen pár. Bohužel, koupit si sprej dokáže každý pošuk, a tím, že se někde v pusté noční ulici odvážně vystříká někomu na barák, tím jeho obyvatelům i okolí většinou jen ztrpčí život, který je už beztak většinou složen ze samých mrzutostí. Ne, jako revoltu to neberu.
S režisérem Tomášem Vorlem jste natočil několik filmů? Který máte nejraději a proč?
Ing., Vorlův studentský film, vše ve verších Lumíra Tučka, čirá radost z natáčení. Pražskou 5, to dá rozum. Mládí, elán, kámoši, kámošky, alkohol, samá švanda. To všechno je z filmu cítit dodnes. Cestu z města, která je možná naivní, ale poznává se v ní stále víc a víc lidí. I Skřítek mě baví, grotesky mám rád.
Existuje kromě práce na filmech ještě něco, co vás s Tomášem Vorlem spojuje?
